Na ztrátu schopnosti slyšet reagují lidé různě. Někteří lidé se – vědomě či podvědomě – stáhnou ze společenských aktivit. Pokud se tak děje, může snadno dojít k izolaci, jež ještě více ztěžuje proces vyrovnávání se s problémem se sluchem.
|
 |
 |
Naše schopnost úspěšně komunikovat s druhými lidmi se často podstatně snižuje, když nemůžeme slyšet všechno, co se říká. Můžeme ztratit nit konverzace, což činí obtížným přiměřeně odpovídat na otázky nebo se podílet na komunikaci. Neschopnost komunikovat může vyvolat pocit, že již nejsme součástí skupiny.
Mnozí se snaží vyhýbat situacím, které mohou vést k frustraci a rozpakům a situacím, kdy by byli konfrontováni se svým problémem. Muset se soustředit na poslech každého slova, které bylo řečeno, je emocionální a fyzická námaha.
Zpočátku může být úlevou stáhnout se ze společenského života , abychom se vyhnuli pocitu hanby a nedostatečnosti. Po delší době však může tato rezignace člověku bránit vyvíjet se ve společenském prostředí. Je škoda nechat si ujít dobré zkušenosti a také hrozí nebezpečí, že osamělost může vést k depresi.
Zde se dozvíte více o:
StigmaStudVina
Deprese
